Úřední hatmatilka

Úřední hatmatilka

Malý výňatek z německého daňového přiznání:

„V případě manželství osob stejného pohlaví a v případě partnerů, kteří uzavřeli partnerství v souladu se zákonem o partnerství (Lebenspartnerschaftsgesetz – Zákon o partnerském soužití), se v případě společného posouzení jako osoba A v řádcích 7 až 14 uvede osoba, která je v abecedním pořadí příjmení na prvním místě; pokud jsou jména stejná, v abecedním pořadí křestního jména; pokud jsou jména stejná, podle věku osob (starší osoba).“

Pochopili jste? Pravděpodobně ne. Máme však dobrou zprávu pro všechny studenty němčiny: i rodilí mluvčí mají problémy s porozuměním!

V hovorové řeči se tento druh němčiny nazývá také Amtsdeutsch, Behördendeutsch, Beamtendeutsch nebo Papierdeutsch.

Německo = byrokracie?

Německo je známé pro auta, dálnice, pivo, fotbal a precizní byrokracii. I rodilí mluvčí si však někdy zoufají, když přijde řeč na dopisy z německých úřadů a kanceláří. Proč se však tyto texty zdají být tak komplikované?

Nekonečné věty a podstatná jména

Po stovky let psaly mnohé autority stylem, který je velmi nesrozumitelný a neosobní. Všechny texty, které pocházejí z administrativy, se týkají zákonů. Vše, co má něco společného s právnickými texty, musí být u soudu „neprůstřelné„.

Proto musí být tento úřední jazyk velmi přesný, aby měl člověk jistotu. A abychom byli co nejpřesnější, podstatných jmen, složenin a odborných termínů je mnohem více.

Zároveň je zde méně sloves a více vedlejších vět, což vede k nekonečným vnořeným větám.

Méně sloves, více podstatných jmen a více vedlejších vět způsobuje, že text působí odtažitě, složitě a neosobně.

A když se najednou objeví sloveso, často se jedná o pasivní konstrukci!

Text s příliš mnoha pasivními konstrukcemi se však špatně čte, je dlouhý a nudný:

Aktiv: „Das Mädchen hat die Vokabeln gelernt.“ – “Dívka se naučila slovíčka.”

Passiv: „Die Vokabeln wurden von dem Mädchen gelernt.“ – “Slovíčka byla naučena dívkou.”

Výsledkem tohoto gramatického koktejlu jsou věty a texty, které jsou obtížně srozumitelné i pro rodilé mluvčí.

Tipy pro dobrou němčinu

Dobrá němčina má… 

…více sloves

…méně podstatných jmen

…méně pasivních konstrukcí

…jednu větu pro jednu myšlenku

Úředníci však bohužel na tato doporučení pro lepší němčinu nedbají – protože „administrativa pracuje s ciframi a čísly, ale ne s lidmi“. (z: Steiner, Nachtsicht. Ansichten und Behauptungen, 2008)

Trocha zábavy s úředním jazykem

Nakonec něco pro pobavení k tomuto vážnému tématu.

V roce 1984 dostalo několik lidí úžasný nápad „přeložit“ pohádku o Červené Karkulce do úřední řeči.

Obvyklá pohádka začíná takto: „Byla jednou jedna roztomilá holčička, která měla ráda každého, kdo se na ni podíval, ale nejvíc svou babičku, která nevěděla, co má dítěti dát.

V úřední němčině to však zní takto: „V případě dětí z naší obce je v evidenci nezletilá, která zde žije, není ještě školou povinná a které se pro její neobvyklé odění hlavy zvykle říká Červená Karkulka.“

Bavte se s námi:

Unverständliches Behördendeutsch

Hier ein kleiner Auszug aus einer deutschen Steuererklärung:

„Bei gleichgeschlechtlichen Ehen und bei Lebenspartnern, die nach dem Lebenspartnerschaftsgesetz (LPartG) eine Lebenspartnerschaft begründet haben, hat sich im Falle der Zusammenveranlagung in den Zeilen 7 bis 14 als Person A die Person einzutragen, die nach alphabetischer Reihenfolge des Nachnamens an erster Stelle steht; bei Namensgleichheit nach alphabetischer Reihenfolge des Vornamens; bei Gleichheit des Vornamens nach dem Alter der Personen (ältere Person).“

Alles verstanden? Wahrscheinlich nicht. Aber wir haben gute Nachrichten für alle Deutschlerner: auch deutsche Muttersprachler haben Probleme das zu verstehen!

Diese Art Deutsch wird in der Umgangssprache auch Amtsdeutsch, Behördendeutsch, Beamtendeutsch oder Papierdeutsch genannt.

Deutschland = Bürokratie?

Deutschland ist bekannt für Autos, Autobahn, Bier, Fußball und präzise Bürokratie. Allerdings sind auch Muttersprachler manchmal verzweifelt, wenn es um Briefe von deutschen Behörden und Ämtern geht. Aber warum wirken diese Texte so kompliziert?

Schachtelsätze und Substantive

Seit hunderten Jahren schreiben viele Behörden in einem Stil, der sehr unverständlich und unpersönlich ist. In allen Texten, die aus einer Verwaltung stammen geht, es um Gesetze. Alles, was irgendwie mit Gesetzestexten zu tun hat, muss vor Gericht „wasserdicht“ sein.

Dafür muss dieses Amtsdeutsch extrem genau sein, damit man etwas Sicherheit hat. Und um möglichst präzise zu sein, kommen VIEL mehr Substantive, Komposita, Fachbegriffe vor.

Gleichzeitig gibt es weniger Verben und mehr Nebensätze, was zu endlosen Schachtelsätzen führt.

Weniger Verben, mehr Nomen und mehr Nebensätze lassen einen Text distanziert, kompliziert und unpersönlich wirken.

Und wenn dann plötzlich Verben auftauchen, ist es oft eine Passivkonstruktion!

Aber ein Text mit zu viel Passivkonstruktionen wird schwer lesbar, lang und langweilig:

Aktiv: „Das Mädchen hat die Vokabeln gelernt.“

Passiv: „Die Vokabeln wurden von dem Mädchen gelernt.“

Durch diesen speziellen Grammatik-Cocktail entstehen Sätze und Texte, die auch für Muttersprachler schwer verständlich sind.

Tipps für gutes Deutsch

Gutes Deutsch hat… 

…mehr Verben

…weniger Substantive

…wenig Passivkonstruktionen

…für eine Idee einen Satz

Aber Behördendeutsch achtet leider nicht auf diese Empfehlungen für besseres Deutsch – denn „eine Verwaltung arbeitet mit Zahlen und Nummern, aber nicht mit Menschen.“ (aus: Steiner, Nachtsicht. Ansichten und Behauptungen, 2008)

Etwas Spaß mit Beamtendeutsch

Zum Schluss noch etwas für ein bisschen Spaß bei diesem ernsten Thema.

1984 hatten ein paar Leute die wunderbare Idee das Märchen vom Rotkäppchen auf Beamtendeutsch zu „übersetzen“.

Das normale Märchen beginnt so: „Es war einmal ein kleines süßes Mädchen, das hatte jedermann lieb, der sie nur ansah, am allerliebsten aber ihre Großmutter, die wusste gar nicht, was sie alles dem Kinde geben sollte.“

Im Amtsdeutsch klingt es allerdings so: „Im Kinderfall unserer Stadtgemeinde ist eine hierorts wohnhafte, noch unbeschulte Minderjährige aktenkundig, welche durch ihre unübliche Kopfbekleidung gewohnheitsrechtlich Rotkäppchen genannt zu werden pflegt.“

Viel Spaß:

  #Germanistliest